Pacin:venison.freepage.cz

Narodil jsem se, nevím kdy, kde ani komu, ale to důležité pro můj život začalo, když jedna závislačka na morčatech přišla do zverimexu, kde jsem byl odložen. Tam jsme se poprvé uviděli. Byl jsem tenkrát ještě maličký a hubeňoučký. Zabalili mě do maličké krabičky a cestovali jsme autobusem někam. Tak jestli toto je začátek lepšího života, tak nevím nebylo by lépe zůstat v akvárku ve zverimexu, pomyslel jsem si. Naštěstí jsem byl z krabičky osvobozen a šupli mě do větší s velkým oknem. Výhody tohoto okna jsem zjistil až o několik dní později. Dalo se jím odcházet a přicházet dle mého vlastního uvážení. Toto vše se stalo 2. 4. 2003. Pro jistotu jsem se do konce dne choulil v rohu té velké krabice. Stále mne pozorovali a nabízeli různé pochoutky, tak jsem začal hned bašit, aby se neurazili nebo snad dokonce nepřestali. To jsem Vám vlastně ještě neřekl: když jsme dorazili domů, byl tam ještě jeden člověk – manžel od mojí nové majitelky. V dalších dnech jsem postupně zkoušel odchod oknem. Šlo to dobře, ale podlaha byla kluzká. Nedalo se pořádně rozběhnout, tak jsme vymysleli s mojí paní, že si budu chodit zaběhat do pokoje, tam měli koberec. No to bylo něco, co Vám mám povídat. Sice mně tak úplně nedůvěřovali, tak zastavěli všechny vchody za skříň a já běžel maraton. Když jsem byl unavený, lehl jsem si a pak už jsem byl odnesen do kuchyně. Výhodou toho klouzavého kuchyňského podkladu zase bylo, že v létě, při velkých vedrech jsem lehl jen tak na zem a pěkně to chladilo. Někdy jsem dostal do podmisky od květináče vlastní bazének, ale na to jsem moc nebyl, spíš jsem vodu všude rozťapkal. V létě jsme jezdili do přírody. Mají tam chatu a teče u ní potok. Ten se mnou taky vyzkoušeli, ale moc hučí a je stůůůdený, bych se mohl nachladit, tak to bylo jen jednou. Pozemek u chaty má pro morčata mnohem větší výhody než potok. Na pozemku roste tráva. Pořád a pořád, každý den o trošku povyroste. A žádní psi ji nepočůrávají jako v Brně. Večer se mnou mojí majitelé sedí, já jsem buď v kapse u košile, to je celkem dobrá schovávačka nebo koukám z okna do tmy. To nikdy nepochopili, co tam vidím a já jsem jim to nikdy neřek. Časem jsem vyrostl do dospělého, veselého a zdravého morčecího kluka a jmenuju se Pacin, ani nevím, jak na to přišli. Jestli se chcete zeptat, jestli mě není smutno po morčecí společnosti, tak taky nevím. Teda nějaká samička by na návštěvu přijít mohla, to zase jóóó…. Ale přišel morčecí kluk, Pražák. Prý na prázdniny, ale zdržel se o něco déle. Vlastně se k nám nastěhoval napořád. Jmenoval se Venison, ale všichni mu říkali Vendo nebo Venoušku. Byl menší než já a měl co dohánět, tak jsem s ním měl práci všechno ho naučit, ale nakonec to byl fajn kámoš i na Pražáka. Jestli jste zvědaví a chcete vědět, co jsme všechno prováděli, budete muset číst dál, Venda Vám to vše popsal ve svojí kapitole.