O Muňóškovi:venison.freepage.cz

Muňóška jsme koupili s manželem ve Zverimexu našemu malému synovi. A taky sobě a od té doby si už nedovedeme život bez morčátka v naší domácnosti představit. Zpočátku se mi zdálo, že mu něco leze v kožíšku, nějaké muňky jsem řekla, ale nebyla to pravda, nic takového nikdy neměl, jen jméno mu z těch muněk zůstalo. Začali jsme mu říkat Muňóš. Ubytování měl, dle dnešních možností, velice skromné, ale v roce 1986 asi nic jiného nebylo nebo nás nic lepšího nenapadlo než plastová bedýnka, kterou jsme v polovině překryli prkýnkem z překližky, aby se mohl dolů schovávat. Muňóšek to ale vymyslel jinak. Dole bylo WC a nahoře ložnice, a že není krytý z vrchu mu vůbec nevadilo. Měli jsme jeho maximální důvěru. A on měl zase maximální přehled přes vše, co se odehrávalo v kuchyni. Plastovou bedýnku jsme mu umístili hned vedle sporáku, tam kde později bydleli i všichni jeho následovníci. Ale tento morčecí kluk byl rekordman v počtu odžitých let u nás. V posledním roce jeho života to bylo spíš trápení nás všech. Začaly se mu dělat na packách boláky a přes naši velkou snahu jsme se jich nedokázali zbavit, až nám veterinářka navrhla, že by bylo lépe ho uspat. Možná jsme se ho snažili léčit taky tak dlouho, protože já jsem neměla odvahu toto říct.