Vojtěch:venison.freepage.cz

Dobrý den,
jmenuji se Vojtíček a chtěl bych vám popsat můj život.
Někdo mne odložil do zverimexu na Cejlu (vím, že to není dobrá adresa), ale přes to, myslím, že jsem měl velké štěstí. Byl jsem úplné miminko, které by snad mělo být ještě u maminky. Dorazili lidé, lační po malém morčátku a já se tvářil tak, že zítřka nedožiji v akváriu, kde mne zahříval jeden mini králík. Takže jsem byl prodán jako krátkosrsté morče do rukou těch cizích lidí. No asi to bylo lepší, než tam zůstat, co kdyby přišel chovatel hadů?... brrrr
Ubytování v novém domově bylo obstojné, vypadalo to, že s naším druhem mají již nějaké zkušenosti a v blízkosti se nepohybovaly žádné malé děti, holčičky, co by mne chtěly obléct do růžových šatiček nebo snad chlapec, který by ze mne chtěl vychovat sportovce nebo něco podobného. Přitom my, morčátka jsme tak klidná a důvěřivá zvířátka. Takže jupííííí.
Po několika týdnech se mi začala vlnit srst, narůstat a nakonec se ze mne vyklubal dlouhosrstý krasavec (určitě po mamince). Mělo to ale také svá úskalí, moje nová paní mne stále chtěla mít čistého a učesaného, ale takové dlouhé „vlasy“, když se češou, tak to moc kudlí a bolí to, tak jsem byl občas i přistřižen, protože jinak jsem tahal srst na bocích i po zemi. Několikrát jsem se i koupal, ale to se celkem dalo.
Bydlení jsem komplet podědil po mých předchůdcích včetně cestovní přepravky. Takže jsem i cestoval a hádejte kam. Jezdil jsem do přírody, na chatu, kde roste ta nejšťavnatější tráva a kde chodím úplně na volno po velké terase až do kuchyně a zpět, kolem rostou tůje a já mám práci je zastřihovat nebo zakusovat? Jen na noc chodím spávat do chaty do klece.
A když jsme byli doma, tak jsem obýval několik stanovišť. Na noc to tedy bylo dané = klec, ale poměrně velká. Za to přes den: jedno ležení v kuchyni pod stolem, druhé v předsíni pod knihovnou a další v obýváku a nebo na klín, to jsem si vybíral sám na co mám zrovna náladu.
Prožili jsme spolu cca 4,5 roku, kdy mne 2x do roka odkládali k babičce, která měla malého pejska, ale naštěstí ho víc zajímaly moje misky na jídlo než já. Takže jsme spolu celkem vycházeli. Ale to se bavíme jen o zimní nebo letní dovolené mých páníčků. No jak byli staří, tak ještě lyžovali, hazardéři...! Ale naštěstí si nic nezlámali a vždy se vrátili a mne vzali zase domů. Jenže toto asi skončilo, když se vrátili z letní dovolené a já jsem zhubnul z mých původních 1200g na 900g. No bylo jim to divné, tak mne vzali k lékaři, ten zkonstatoval, že mám střevní potíže, které asi přetrvávaly a měly jsme jít na kontrolu za týden, ale bohužel už jsem to nezvládl. Už mě vůbec nechutnalo jíst, dávali mě všelijaké dobroty, pak zkoušeli i kašovité cosi od veterináře ve stříkačce přímo do čumáčku, ale už jsem byl moc nemocný. Moje maminka lidská by mi to ulehčila už v sobotu, kdy jsme byli znovu na pohotovosti, ale dopadlo to jinak a konečně jsem našel klid až v pondělí 2. července 2018 (aspoň) brzy ráno (asi v 6,00).